Září 2018

Černá barva

15. září 2018 v 9:42 | Radka Kubasková
V tomto článku bych se chtěla věnovat černé barvě.
Určitě by vás zajímalo, proč zrovna černá, a proč se vůbec zaobírat barvami. V této úvaze se dozvíte můj názor a pohled na toto téma.
První věc kterou začnu, proč barvy? Jsou nedílnou součástí našich životů. Vše má nějakou barvu. Veselé barvy ( barvy duhy, slunce, nebe a rostlin) vám mohou zlepšit náladu nebo vaši tvář ozdobit úsměvem, ale
co se vám jako první vybaví, když se řekne černá? Smutek, deprese, tma, temnota. Černá barva se tváří nenápadně je pečlivě schovaná a čeká na špatnou příležitost, aby se mohla ukázat ve své temné kráse. Nemyslím, že je to úplně tak. Můj názor je takový že černá je barvou kreativity.
Umělec zavře oči ve snaze si představit své další dílo. Vidí něco? Samozřejmě, vidí černou. Černá barva je nekonečná a můžete si v ní představit cokoliv. Na ulici kolem vás přijde osoba oblečená do černa. Asi nejspíš musí truchlit. nebo dává přednost své fantazii?
Černá je barva noci. Když se obloha přikryje černou, lidé se mohou dívat na hvězdy, které díky svému tmavému podkladu krásně viniknou. Tou dobou ostatní uléhají do postele a zavírají oči obklopení černou tmou a jedině ta jim dovolí si nechat zdát ty nejkrásnější sny.
Proč je tedy černá barvou smutku a smrti ? Neměla by to být třeba žlutá. Žlutá barva, která jako slunce zasvítí do vašich očí a ty se ihned obalí slzami. Ta, která vás oslní a vy nejste schopni od ní odtrhnout vaše myšlenky, dokud časem nevybledne.
Tímto jsem chtěla říci, že není vše jak na první pohled vypadá a když chceme soudit, měli by jsme přemýšlet jestli jsme na správné adrese. "Nesuďte knihu podle obalu a lidi podle toho jakou barvu nechají, aby je doprovázela životem ".

Jako zrnko písku

14. září 2018 v 21:33 | Radka Kubasková
Jako zrnko písku

V této úvaze bych se ráda zamyslela nad existencí života, a jeho smyslu.

Představte jsi pláž. Nespočetně zrnek písku pospolu, nehybně leží a nechávají se ohřívat sluncem, které na ně svítí. U lidí je to stejně, každý je jiný jak osobností, temperamentem nebo vhledem. Změnilo by se něco, kdyby jedno zrnko z pláže zmizelo? Kdyby se nikdy na té pláži neobjevilo nebo vůbec neexistovalo? Ne? A co u člověka? Představte si svého kamaráda, známého, blízkého člověka nebo rodinného příslušníka. Co kdyby neexistoval? Tehdy by vám chyběl. na světě je stejně důležitý jako zrnko písku na pláži. Kdyby by tímto způsobem zmizely všechny, pláž by zmizela s nimi a už by se nedala nazývat pláží, ale dalším místem, které brzy zalije moře či oceán. Kdyby zmizeli všichni lidé, planeta by už neměla využití a tím pádem by nemusela existovat také?

Mým názorem je ten, že když si dal vesmír práci aby stvořil zemi a nás všechny do jediného zrnka písku, měli bychom svoji existenci přijmout a žít obyčejný život, nechat se ohřívat sluncem a nehybně pozorovat ostatní zrnka se kterými tvoříme jednu jedinečnou pláž.